SvětlinaVáclav Podestát | 5Ústředním tématem semestrální práce je neskrytost. Heideggerova filosofie rozlišuje pojmy světlina a houština. Aby se svět mohl ve svém bytí ukázat, je zapotřebí, aby se nacházel ve světlině. V houštině zůstává věc nepoznatelná a skrytá. Neskrytost ovšem nelze chápat jako evidentní zřejmost, její podstata spočívá ve skrytosti, z niž se teprve může projevit.
Cílem instalace je vzbudit intenci, napnout pozornost k přehlíženým kvalitám zadní části ateliéru. Tuto část místnosti používáme převážně jako skladiště a zakrýváme ji přenosnými stěnami. Shromažďujeme zde materiál, nevyužitý nábytek, pozůstatky starých, mnohdy neznámých, prací a odsouváme do ní věci, u kterých nevíme, co s nimi. Důsledkem je ztráta místa s nejširším výhledem a největším množstvím přirozeného světla. Nevědomky dělíme ucelenou místnost na dvě části a možná příliš snadno podléháme zavedené konvenci, která odvádí od vnímání komplexity prostředí mimo rámec běžných způsobů.
Instalace spočívá v zakrytí této pomyslné místnosti pomocí napnuté lešenářské sítě. Lešení odkazuje na podpůrný charakter staveniště, ale i na přitažlivou nepřístupnou konstrukci. Tento aspekt je podpořen nepřístupným otevřeným oknem. Má site-specific instalace má být zásahem vedoucím k reflexi vlastního i společného způsobu obývání místa i uvažování o něm, má být výzvou k dialogu, upozorněním na obývání a zabírání veřejného prostoru. Metaforickou ideu světliny při slunečném dni podtrhují světelné tabule, které slunce skrze okna promítá na napnutou síť. Světlo samotné poté působí jako zároveň prostupující i zakrývající vrstva.
Již druhou noc po uvedení práce vzbudila pozornost a stala se objektem ofenzivního zásahu, při kterém byla síť uprostřed vertikálně rozstřižena a doplněna o zip. Čin byl podepsán #designachter. Tímto zásahem s až detektivní dohrou instalace naplnila svůj záměr stát se těžištěm dialogu.
