Pod povrchem viděnéhoMarie Gránová | 3„Turbulence je nejdůležitější nevyřešený problém klasické fyziky,“ prohlašuje ve svých světově proslulých a knižně vydaných přednáškách nositel Nobelovy ceny fyzik Richard Feynman. Doprovází nás totiž téměř na každém kroku. V řadě situací je to proces vítaný. Napomáhá například při promíchávání dvou tekutin nebo při rozpouštění a následném homogenním rozptýlení cukru v hrnku kávy nebo soli v polévce, zamícháme-li s dostatečnou intenzitou lžící. Čím více jsem se do tohoto fenoménu ponořila, tím více mě fascinovalo, jak na pohled, něco tak unikátního je celou dobu kolem nás, ale vnímáme to jen stěží. Přemýšlela jsem nad tím, jak propojit oba světy, jak vidět to chaotické proudění a zároveň zůstat v realitě. Po několika pokusech, jak bych chtěla dosáhnout prolomení dvou realit, jsem narazila na princip schlirenova zobrazení nebo spíše schlierenovi fotografie, což je vizuální proces, který se používá k fotografování toku tekutin různé hustoty. Když se mi podařilo zrealizovat tento proces, tak bohužel finančně dostupné zrcadlo nedokázalo pohltit celý obraz. Způsobilo to, ale určitou unikátnost, schlierenův princip se vždy znázorňuje s nejlepší technikou a zobrazuje se perfektně. Došlo mi, že to je možná ten moment propojení dvou realit. Vidíme nedokonalost lidského světa a zároveň jeho schopnost zachytit turbulentní proudění, v mém případě tepelné. Nedokonalost také působí jako rozostření obrazu nebo krajiny (zapojíme-li fantazii diváka), ukazuje nám přesně ten neviděný moment v průřezu obrazu a fyziky, kdy je možné vidět obojí najednou a také nápadně připomíná astronomické vidění, které odkazuje na degradaci obrazu astronomického objektu v důsledku turbulentního proudění vzduchu v atmosféře Země, který může být viditelný jako rozmazaný, blikající nebo variabilně zkreslený.
