ÉterTomáš Hoffman | 3. ročník bakalářského studiaPřírodní jevy můžeme vnímat jako původní a čistá umělecká díla, ať už se jedná o ničivá zemětřesení, romantickou polární záři nebo záhadné inverze. Vždy se jedná o nefalšovaný dialog mezi těmito úkazy a naším světem, kde se člověk stává pouhým divákem. Začátky kontaktu mezi lidstvem a těmito, až divadelními, přírodními jevy přicházely už v době pravěku. Tehdejší pravěký člověk byl mnohem více spojený s přírodním světem a v těchto nepochopitelných úkazech nacházel počátky své víry v něco vyššího. I když jsou dnes záhady přírodních jevů rozluštěny, stále člověk při pohledu na ně nachází pocity něčeho mocnějšího. Tuto ideu a pocity, které doprovází lidské bytosti již od pravěku, se snažím zpracovat ve svém díle. Instalace je tvořena z několika prvků – modrého prostoru, který přenáší diváka do vesmírné vyhlídky na naši modrou planetu, mlhy fungující jako neustále se měnící skulptura, jemné nestálé hmoty, která je záhadná a pohlcující, bílé konstrukce symbolizující místo „nad vším“. Cesta vedoucí do nicoty a zároveň ke všemu.
