Bílé analogieTereza Nitschová | 2Uvědomění si ticha. Zaujetí. Bílý šum. Zvuk místnosti. Vyplnění prostoru. Subjektivní hranice. Nalezení harmonie. Podvolení se zvuku. Struktura polystyrenu.
Na počátku celého projektu bylo původní myšlenkou uvést člověka v chaos, zmást ho a to především prostorově, s jemnými nuancemi různých zvuků. Postupným vývojem a spojením s materiálem jsem ale došla k názoru, že v člověku vzbuzuje více otázek něco, co nezná. Co neví, jak funguje. Rozhodla jsem se využít bílého šumu a spojit ho s bílým polystyrenem, jehož struktura je pro mne doslovným překladem zvuku do prostoru. Pozorovatel se má zaposlouchat do šumu, zkoumat jeho prolínání s okolními zvuky, vazbami, které vytváří. Ty budou v každou denní dobu jiné. Vnímání zvuku je subjektivní záležitost a hranice mezi zaujetím a zprotivením se je tenká. Z početně a prostorově složitějších objektů jsem postupně ubírala hmotu a přecházela jsem k jednodušším tvarům. Začínala jsem také objevovat spojení bílého šumu se strukturou polystyrenu, který je dle mého názoru pro bílý šum dokonalou analogií. Nakonec se mi nejvíce zalíbila myšlenka bílého šumu uzavřeného v jednoduchém tvaru krychle.
Ideálním řešením by navíc byl neviditelný zdroj zvuku.
