O rovnovázeJana
Kroulíková
| 5Semestrální práce ilustruje hledání rovnováhy v našem každodenním životě. Prvotní inspirace vzešla ze zkoumání vlastního dechu. Byly vypozorovány charakteristiky jednotlivých fází nádechu, výdechu a nehybných pauz před následovným převratem, jenž se v závislosti na okolnostech proměňují. Jejich pohyb a vzájemný vztah byl nejprve spontánně překreslován tuší, čímž vznikla série černobílých maleb. Následně bylo jemné proudění vzduchu při dýchání zachycováno ve formě zvukových stop. Finálním způsobem interpretace se však stal videoart.
Umělecké dílo poukazuje na hledání rovnováhy při každodenních situacích, vyvažování disharmonických elementů, se kterými se běžně potýkáme, a snahu o dosažení stability. Dech je mimo jiné jedním z prostředků, jenž lze využít ke zklidnění našeho přelétavého organismu a k dosažení kontrolovatelné duševní rovnováhy.
Proces dýchání byl pozorován v kontrastu běžného života a meditačních cvičení, v nichž je díky ustálenější pozornosti jednodušší zaznamenat jeho proměnlivost. Na prvních videích bylo zaznamenáno střídavé zvedání a klesání břicha, jenž vizuálně parafrázovalo pohyby dechu. S postupem času se měnila délka i rychlost jednotlivých fází.
Následné reprezentace se již posunuly k metaforickým formám a fyzické tělo bylo z obrazu vynecháno. Kapka vody vsakující se do podložky však stále odkazuje na fyzické atributy dýchání. Uvolněnější formy, jež zcela upustily od konkretizace, poté zobrazují padající vločky, světelnou hru svíčky či záběry kamery směřující k nebi zachycující různé přírodní i uměle vytvořené objekty.
Cílem finální vybrané projekce je poukázat na neustálé balancování, přibližování a vzdalování se od stabilního středu. Objekty znázorněné na videích jsou z rovnováhy vyváděny vnějšími podněty, jako jsou zde například větrné podmínky. Je však dobře známo, že při absenci větru se objekty přirozeně vrátí do své stabilní, klidné pozice.
Dokážeme i my dosáhnout bez přítomnosti rušivých elementů duševní stability?
