Slepá skvrnaVáclav Podestát | 5Tři projekty pro oblast Papírového náměstí
Slepá skvrna se nachází v místě, kde zrakový nerv opouští sítnici oka. V tomto bodě nerv není rozvětven na jemná citlivá vlákna, což znamená, že se zde nenachází žádné světločivné buňky. Vlivem tohoto nedostatku se v zorném poli vyskytuje místo, které nevidíme, ačkoliv je přímo před námi. Ve vidění tak vzniká mezera, kterou mozek retušuje, aby splynula s okolím. Dochází tak k nevědomému zakrytí. Podobně se také oblast Papírového náměstí vymyká z centra pohledu. Nachází se v samém středu Liberce, ale navzdory tomu zůstává okrajem. I přes to, nebo pravděpodobně spíše díky tomu, se tato oblast stala velmi osobitou lokalitou plnou enigmatických zákoutí a podivuhodných artefaktů. Již počáteční diskuze o vytyčení hranic oblasti vzbudily sdílení subjektivních místně specifických prožitků. Jen málokdo k ní nemá vybudovaný jistý vztah. V duchu slepé skvrny coby místa rozporuplného vynechání, zakrytí a prožitku subjektivního příběhu jsou tematizovány tři mé projekty.
Projekt 1: Houština / Vynecháno
Práce akcentuje houští jakožto projev slepého místa uvnitř prostředí, jež je vynecháno z ohniska a stává se tak nevědomou hlušinou míjení. Křovinatá plocha vystupuje z městského řádu, do něhož zpětnovazebně proniká jako ostrov nevyjasněné otázky, zda sledujeme spíše projev přírodní přirozenosti nebo přírodu obrůstající město, které ji dovoluje vstoupit do sebe. Instalace vchází do houštiny jako prostupná voliéra, ponechává houští v přirozeném procesu. Reflexní povrch konstrukce zdůrazňuje nutnost spojení nevědomého vnímání se snahou o zpětné zachycení, která vede k percepci přítomnosti a přiblížení křehkosti různých perspektiv.
Projekt 2: Městská plocha
Návrh instalace se vztahuje k volné ploše v severozápadní části oblasti Papírového náměstí u ulice Lucemburská. V minulosti byla papírová oblast proslulá spletitou zástavbou a úzkými uličkami. I díky této hustotě se jí přezdívalo liberecké Benátky.
Slepá skvrna se nachází v místě, kde zrakový nerv opouští sítnici oka. V tomto bodě nerv není rozvětven na jemná citlivá vlákna, což znamená, že se zde nenachází žádné světločivné buňky. Vlivem tohoto nedostatku se v zorném poli vyskytuje místo, které nevidíme, ačkoliv je přímo před námi. Ve vidění tak vzniká mezera, kterou mozek retušuje, aby splynula s okolím. Dochází tak k nevědomému zakrytí. Podobně se také oblast Papírového náměstí vymyká z centra pohledu. Nachází se v samém středu Liberce, ale navzdory tomu zůstává okrajem. I přes to, nebo pravděpodobně spíše díky tomu, se tato oblast stala velmi osobitou lokalitou plnou enigmatických zákoutí a podivuhodných artefaktů. Již počáteční diskuze o vytyčení hranic oblasti vzbudily sdílení subjektivních místně specifických prožitků. Jen málokdo k ní nemá vybudovaný jistý vztah. V duchu slepé skvrny coby místa rozporuplného vynechání, zakrytí a prožitku subjektivního příběhu jsou tematizovány tři mé projekty.
Projekt 1: Houština / Vynecháno
Práce akcentuje houští jakožto projev slepého místa uvnitř prostředí, jež je vynecháno z ohniska a stává se tak nevědomou hlušinou míjení. Křovinatá plocha vystupuje z městského řádu, do něhož zpětnovazebně proniká jako ostrov nevyjasněné otázky, zda sledujeme spíše projev přírodní přirozenosti nebo přírodu obrůstající město, které ji dovoluje vstoupit do sebe. Instalace vchází do houštiny jako prostupná voliéra, ponechává houští v přirozeném procesu. Reflexní povrch konstrukce zdůrazňuje nutnost spojení nevědomého vnímání se snahou o zpětné zachycení, která vede k percepci přítomnosti a přiblížení křehkosti různých perspektiv.
Projekt 2: Městská plocha
Návrh instalace se vztahuje k volné ploše v severozápadní části oblasti Papírového náměstí u ulice Lucemburská. V minulosti byla papírová oblast proslulá spletitou zástavbou a úzkými uličkami. I díky této hustotě se jí přezdívalo liberecké Benátky.
