Město - EfeméryFilip Zeman | 3série krátkých úkolů
1. Ztraceno v překladu
Obdélník vyskládaný z dlažby na náměstí.
K čemu slouží?
Odkazuje na starou budovu radnice.
Kde je věž? - Na střeše muzea.
Ale radnice sama? Jak na nás působila její tíha?
Co její objem? Prostor, který ovlivňuje.
Náměstí se plní mlhou, jako by se opět zhmotňovala.
Světla prořezávají dým, a vytyčí tvar radnice.
Vše se ale rychle rozplývá ve větru.
Radnice mizí, mizí i dým a zhasínají světla.
Reflektory se skryjí do tmy, vyčkávají.
Na moment, kdy se stará radnice zjeví zas.
1. Stopy ničeho
Jádrem mé práce je subjektivní zkoumání, mapování neviditelného média, které dle mého názoru ovlivňuje lidské vnímání, ale nevěnuje se mu dostatečná pozornost. Zkoumání je subjektivní, protože závisí na mnoha proměnlivých. Čichové receptory každého člověka jsou odlišné a samotné povětrnostní a podnebné podmínky daného místa vytvářejí nahodilost v působení vůně. Pevné kulisy prostoru jsou ovlivňovány vůní a konstatně se díky tomu mění. Během mapování jsem si uvědomil, že nejvíce mě fascinuje to, že když člověk zná typologii silných pachů ve městě, víc si jich všímá a zjišťuje, že se s nimi může setkat i hodně daleko od jejich zdrojů, jen díky působení větru. V této vzdálenosti se i intenzivní zápach může proměnit v jemnou vůni. Totéž platí ale i o psychické distanci. Pokud se člověk pohybuje v okolí určité vůně každý den, nedotýká se ho tolik jako člověka, který je jí vystaven poprvé a nemá se jak bránit. Pro domácího je ale tato vůně již fixní a téměř nepocítěná součást veřejného prostoru. Důležitým aspektem mé práce byly právě procházky, mapování pomocí čichu, ale bez upření určité míry subjektivity, domýšlení, spekulování.
3. Shepardův tón pro 3520 stromů
Hranici města a přírody jsem vždy pozoroval nejvíce na polorozpadajících se pozůstatcích městské, lidské architektury, které jsou již po desítky let zarůstány nespoutanou přírod
1. Ztraceno v překladu
Obdélník vyskládaný z dlažby na náměstí.
K čemu slouží?
Odkazuje na starou budovu radnice.
Kde je věž? - Na střeše muzea.
Ale radnice sama? Jak na nás působila její tíha?
Co její objem? Prostor, který ovlivňuje.
Náměstí se plní mlhou, jako by se opět zhmotňovala.
Světla prořezávají dým, a vytyčí tvar radnice.
Vše se ale rychle rozplývá ve větru.
Radnice mizí, mizí i dým a zhasínají světla.
Reflektory se skryjí do tmy, vyčkávají.
Na moment, kdy se stará radnice zjeví zas.
1. Stopy ničeho
Jádrem mé práce je subjektivní zkoumání, mapování neviditelného média, které dle mého názoru ovlivňuje lidské vnímání, ale nevěnuje se mu dostatečná pozornost. Zkoumání je subjektivní, protože závisí na mnoha proměnlivých. Čichové receptory každého člověka jsou odlišné a samotné povětrnostní a podnebné podmínky daného místa vytvářejí nahodilost v působení vůně. Pevné kulisy prostoru jsou ovlivňovány vůní a konstatně se díky tomu mění. Během mapování jsem si uvědomil, že nejvíce mě fascinuje to, že když člověk zná typologii silných pachů ve městě, víc si jich všímá a zjišťuje, že se s nimi může setkat i hodně daleko od jejich zdrojů, jen díky působení větru. V této vzdálenosti se i intenzivní zápach může proměnit v jemnou vůni. Totéž platí ale i o psychické distanci. Pokud se člověk pohybuje v okolí určité vůně každý den, nedotýká se ho tolik jako člověka, který je jí vystaven poprvé a nemá se jak bránit. Pro domácího je ale tato vůně již fixní a téměř nepocítěná součást veřejného prostoru. Důležitým aspektem mé práce byly právě procházky, mapování pomocí čichu, ale bez upření určité míry subjektivity, domýšlení, spekulování.
3. Shepardův tón pro 3520 stromů
Hranici města a přírody jsem vždy pozoroval nejvíce na polorozpadajících se pozůstatcích městské, lidské architektury, které jsou již po desítky let zarůstány nespoutanou přírod
